Ve středu co jsem se dostala domu jsem byla strašně unavená. Vykašlala jsem se na všechno a nic nedělala. Samozřejmě se to opakovalo i ve čtvrtek a v pátek. Za celý ty dva dny, které jsem mohla nějak pozitivněji využít. Jsem přečetla hubeňoučkou anglickou knížečku. Samozřejmě pro úplný začátečníky, do těch pro pokročilejších se mi ani trochu nechce. Jen jsem koukla na první stránku a hned jsem to zase uklidila. Je to vyprávěný příběh a to není tak jednoduchý, tedy pro mě:-). Jsem spíše zyklá ze všech Anglických učebnic na nějaké rozhovory. Takže netušim kdy to dočtu! No a pak jsem si ještě zašla do knihovny. Najivně jsem si myslela, že už konečně začtu číst povinnou četbu. Ale ani jednu z těch tří knížek co jsem sháněla tam neměli. Tak mám alespoň čas dočíst tu četbu, která je mi ohledně školy k ničemu.
A dál...? No o sobotě se radši zmiňovat nebudu, nevim kdo všechno to tu bude číst.:-)

No a dnes v neděli- není mi moc dobře. (maybe, anccout on yesterday) Takže polehávám, odpočívám a mám černý svědomí, že jsem se ,,sakra" ještě nepodívala na žádný učení.

...Ze začátku to jde asi každému. Všichni jsou zapáleni do těch počátků nových věcí. Proto se vše dělá s naprostou opatrností a přesností... ale co potom, až to začne mít nějaký vlastní řád? Věci zevšední, a přesnost a to ostatní co tu vzrostlo začne mizet.

Už jsem přestala vybalovat tašku , dělat úkoly a to ostatní...hned po tom co jsem přišla domu. Ten zápal vymyzel a podstatně docela dost rychle. Učení odkládám zase na večerní hodiny jako to bylo na základce. Ale je tu rozdíl! Teď už to tak dobře nejde. Ale jak se přemluvit? Jak se donutit? Když už se konečně rozhodnu, dám před sebe sešit, tak jako by všechno kolem mě chtělo abych se přestala soustředit. To pak ale už ani jinak nejde dřív než deset miut před hodinou...Taky to  potom podle toho samozřejmě vypadá. A je to chyba moje, ne nikoho, nebo ničeho jiného kolem mě.

TAKŽE...(action speek louder than words)...JDU NA TO!...